Jak se tvoří oděv I.
Vůbec to není snadná záležitost, a to mi potvrdí každý, kdo má zkušenosti s tvořením. Dokonce i obyčejná klasická sukně, kterou jsem již mnohokrát šila, může při změně materiálu či postavy nositele napáchat neuvěřitelné peklo.
Pojem "zakázkové krejčovství" by měl znamenat to, že když pro Vás něco vyrábí, bude tento konkrétní kousek oděvu od začátku až do konce svého vzniku směrovaný jen a jen Vám, Vaší postavě, Vašemu vkusu, Vaší osobnosti. Už proto zde může být jasné, že daný výrobek bude dražší než konfekce. Pod pojmem konfekce nacházíme již hotové oděvy sériové výroby, které čekají, až si je někdo vybere.
Jak již bylo nastíněno ve starším článku, u konfekce se přípravné práce dělají všechny najednou, navíc pro velký počet oděvů, velká část ceny je tvořena zároveň vývojem, výrobou, dovozem, výplatami zaměstnanců a nejrůznějšími přirážkami, např. za zvučnost jména dané značky. Nechci, aby to znělo tak, že konfekční výrobu umím pouze zavrhovat a urážet, rozhodně ne. Na světě je spousta firem, které se zabývají opravdu smysluplnou prací a zaměstnávají velký počet pracovníků, kteří si díky tomu mohou zaplatit nájem a nakrmit se. Bohužel stále roste příliv zboží, které nevzniká férovou cestou.
U každého zakázkově vytvářeného oděvu se neustále začíná znova a znova. Vytvořit chytře střih, nastříhat zakázku, připravit na zkoušku, vyzkoušet, upravit, dokončit. Mezi těmito jednotlivými slovy se kolikrát skrývají hodiny a hodiny práce.
Střih
Bohužel není pro jednotlivé typy oděvů daný postup konstrukce střihů. Respektive je - existují základní postupy pro vytvoření, ale v praxi se člověk stejně nakonec naučí, že záleží hlavně na citu, pozorovacích schopnostech, zkušenostech atd. Takže vytvořit samotný střih, tedy šablonu jednotlivých střihových dílů podle konkrétních mír a typu postavy nositele občas může být práce na 20 minut, občas na dvě hodiny. Krejčí si musí spočítat různé vzdálenosti a pečlivě zvážit tvarování oděvu, vlastnosti materiálu, přídavky pro volnost oděvu...
Polohování a střihání
Když jsou hotové šablony jednotlivých střihových dílů, začíná proces tzv. polohování a následného stříhání. To zahrnuje, jednoduše řečeno, položení dílků na látku a vystřižení. Ve skutečnosti se musí materiál připravit (vyžehlit, potažmo i vyprat), následně složit podle požadavků stříhaných oděvních dílů (což může být jednoduše na půl, nebo složitěji podle dalších potřeb, vždy předpokládaným lícem dovnitř). Oděv se ve většině případů vytváří symetrický, levá i pravá polovina předního a zadního dílu musí přesně souhlasit, a přitom musíme brát v úvahu směr osnovní nitě tkaniny, která jde rovnoběžně s pevným okrajem materiálu. Existuje velké množství "zlobivých" materiálů, které dokážou člověku znepříjemnit i tuto základní práci. Satény kloužou, kostky a vzory se někdy musí prošpendlovat přesně ne sebe, občas je materiál již z výroby na některých místech vytahanější než na jiných, u jiného materiálu se setkáme s tím, že se k sobě lepí... a jiné drobné radosti.
Když pokládáme dílky, musíme neustále myslet na to, kde budou jak velké přídavky na švy a záložky (v průramku to bude jiné než na bočním švu), na osu střihu, které dílky budou beze švu a položí se na přehyb, na směr tkaniny atd., atd., atd...
Když už máme dílky nasměrované a položené tak, abychom zbytečně neplýtvali materiálem, či aby nám vyšel materiál ještě na přípravu(různé drobné dílky pro tvorbu kapes, límců, pro začištění okrajů atp.), kterou budeme potřebovat nastříhat po zkoušce, vystřihneme jednotlivé dílky s přídavky na švy a na záložky. Materiál se nám v průběhu stříhání nebo vyřezávání nesmí sunout, došlo by k nepřesnostem. Proto špendlíme jak zběsilí a bojíme se střihnout.
Obrys
Abychom rozlišili, co ještě je švová záložka a co už je samotný díl, vytváříme obrysy. Ty nám naznačují linky, ve kterých budeme oděv sešívat. Standartně se používají různé krejčovské křídy (pro různé materiály různé křídy), tužky atd. Kromě toho, že zvolené médium musí být dostatečně ořezané do špičky nebo hrany, musí být vybráno tak, aby materiál nepoškodilo či neodstranitelně neušpinilo. Některé křídy nám mohou vyžehlením zmizet, některé se nám roznesou i na líc materiálu a po zažehlení máme velký problém. Buď můžeme na pravý i levý dílek kreslit zvlášť, nebo můžeme použít bílý propisovací papír a rádlo. Další cestou jak získat obrys je prostehování nebo tzv. prokličkování (stehování s volností a následné přestřižení mezi jednotlivými díly - proznačujeme tím oba díly zároveň a oddělitelně, jako bonus vidíme ocásky kliček i na lícu oděvu). Každý způsob se nehodí pro každý materiál, navíc používáme různé technologie proznačování na různých částech oděvu.
Značíme si místo, kde je pas, kolena atp., abychom mohli oděv co nejpřesněji sešít. Tyto a další důležité značky proznačujeme i na líc, abychom viděli, jestli jsou na postavě umístěny správně. Všechny obrysy musíme inteligentně protáhnout i do švové záložky. Obrysy se nám v průběhu další práce mohou poničit nebo úplně zmizet, což je věc, se kterou musíme také počítat a průběžně jí předcházet.
Příprava na zkoušku
S oděvem pracujeme opatrně - díly sesazujeme pomocí ručního pomocného šití - stehování (zvolíme vhodnou jehlu i nit). Každý šev buď lehce žehlíme nebo přestehováváme. Při žehlení se nám buď nesmí dílky zdeformovat (např. tam, kde je materiál střižen šikmo - průramky atp.), nebo naopak musí být tvarován cíleně (např. u pánských kalhot se musí provádět jako jedna z prvních věcí zažehlení - anatomické vytvarování teplem a párou a následné dokonalé vysušení). Některé celé díly a některé jejich části musíme podlepit nažehlovací výztužnou vložkou (teprve potom nanášíme obrys), některé materiály se nám při podlepování srazí. Některé materiály nesmíme nikdy žehlit po lícu (materiály s vlasem nebo takové, které by žehlící plocha oblýskala).
Zkouška má za účel zjistit konstrukční nedostatky a zajistit, aby nám oděv perfektně seděl a lichotil. A od toho se i odvíjejí přípravné práce. Vše se musí připravit tak, aby se oděv dal snadno upravit a hlavně - aby se vůbec dal upravit. Límce, potažmo i rukávy si můžeme na zkoušku připravit z laciného materiálu, abychom pak mohli stříhat "naostro" najisto a nemuseli se bát toho, že budeme muset dokoupit materiál.
Po zkoušce
Při zkoušení oděv upravujeme a značíme si na něj různá vodítka. Málokdy se nám hned poprvé zadaří tak, že oděv nemusíme upravovat vůbec. Všechny úpravy musí být na pravé i levé straně stejné, na to samozřejmě existuje několik různých triků. Často se setkáváme s tím, že v průběhu prací někdy i třikrát díly v jednom švu sestehujeme a zase rozpářeme. Před samotným strojovým šitím (což je práce, která zabírá pouze malé procento času stráveným nad oděvem) je vhodné díly sestehovat - posun materiálu zajišťují na šicím stroji zoubky, které jsou velmi běžně umístěné jen zespodu - to v praxi znamená, že materiál, který je dole, se nám více navolňuje, kdežto vrchní se pod přítlačnou patkou natahuje. Z toho vyplývá, že je výhodné šít oděv vždy předním dílem nahoru. Často vídám i u kalhot i u sukní to, že přední díl ve švu varhánkovatí - to je známka toho, že byl oděv šit po zadním díle bez nastehování. Je to nehezké, navíc se občas setkám i s tím, že jedna nohavice je tak a druhá onak... Vždy, když díly znovu sesazujeme, začínáme špendlením a pokračujeme stehováním. Jednotlivé značky musí sedět přesně na sobě, linie obrysů taktéž.
Kolikrát se i přes tato všechna opatření materiál pohne, takže pak pářeme. Řekla bych, že základem pro úspěšnost v tomto oboru je naučit se rychle a bezpečně (nesmíme narušit materiál) párat.
Po zkoušce a naznačení změn buď oděv dohotovíme, nebo připravíme na druhou zkoušku. U některých oděvů je potřeba i tří zkoušek k docílení dokonalosti.
...o tom si ale popovídáme zase příště:)
Komentáře
Přehled komentářů
Hezky napsané...Smekám nad Vaší chutí šít ..a navíc i popisovat tu složitost :P
Jen jsem chtěla pro zajímavost napsat mé zkušenosti s šitím na míu v zahraničí ...Nachazim se momentálně v zemi kde je opravdu velke procento žen nadpruměrně velkých(42 a výše resp. zdejší číslování je je +4 tudíž 42 odpovídá zdejší 46) a 90% oblečení nadpruměrně malých(38 a níže:))...Sehnat dobře vypadající nepytlovite oblečení na dejme tomu ženu/divku s velikostí 42 je problematicke, 44 skoro zázrak 46 nemožné ..48 a výš už je opět všude ..jenže umíte si to to představit babičkovký pytel :)...Tedy nezbyva nic jineho než šití na míru ... které je jak se ukazalo až 2x 3x levnejší než konfekce která se tu dá zakoupit ... Což mě opravdu zarazilo vysledky vypadají opravdu dobře..padnou a jsou kvalitní ...Tak přemýšlim jestli je v Evropě oblečení tak levné nebo látky a "lidi " tak drahé :)
Zahraničí
(Am., 30. 7. 2010 18:41)