MÓDA, ŘEMESLA, TVŮRCI, ODBORNÍCI

Jde o jedinou věc. Kvalitu materiálu chceme znát proto, abychom své peníze vložily někam, kde nám budou dobře sloužit. Mám doma nejrůznější oblečení a některé si kupuji s tím, že je mám na krátkou dobu. Na druhou stranu po šesti letech vyhazuji velmi nošené kalhoty. Mám ráda těch pár opravdu kvalitních kousků, ve kterých prožiju část života a nepřestávají se mi líbit, baví mě - a drží pohromadě.

Teď to může vypadat zvláštně, ale já doma nemám skoro žádné drahé oblečení. Když vidím kus oblečení nad padesát korun, už se velmi rozmýšlím. Existují second handy, ve kterých seženeme velmi kvalitní zboží za pár korun. Jde o zboží dovážené nejčastěji z Anglie nebo skandinávských států (a nutno podotknout, že sever vede na plné čáře, Itálie občas také stojí za zmínku). Už nám může být jasné, že v zahraničí asi mají trochu jinou situaci než my v čechách. Všude na světě se prodává nekvalitní zboží, ale naštěstí pořád existuje spousta vyjímek.

Mám v plánu udělat obchůzku po obchodech a přinášet Vám reportáže a recenze. Ale než se k tomu dostanu, tak stručně a s lehkou nadsázkou: v každém obchodě můžete s trochou štěstí objevit kvalitnější zboží.

Veliký problém vidím ve "směsovkách" - oděvních materiálech vzniklých smíšením několika různých vláken odlišného původu. Když se nekvalitně zpracovaná vlákna různých materiálů s různými vlastnostmi dostanou k sobě, vznikne tkanina nebo pletenina, která vyplní tak maximálně spotřební účely - opotřebuje se. Všechno má svá pravidla, ale bohužel se s nimi někteří výrobci z nejrůznějších důvodů nechtějí zabývat.

Poměrně velkou jistotu nám dávají materiály prodávané v metráži. Firmy zabývající se výrobou těchto materiálu to často myslí opravdu vážně a věnují se vývoji, potažmo testování, aby se nemuseli stydět produkty prodávat.

Původ vláken

Vlákna rozlišujeme přírodní a umělá. Přírodní vlákna nacházíme v přírodě a opracováváme je většinou mechanicky. Podstatu umělých vláken sice také nacházíme v přírodě, nicméně ta projde různými chemickými změnami. Jejich vznik a původ mají vliv na jejich vlastnosti, na vhodnost použití pro konkrétní účel, pohodlí atd.

Vlákna přírodní (nejen pro oděvní účely) můžeme získávat z různých zdrojů. Nejčastěji však z rostlin a ze živočichů. Z říše rostlin je nejznámějším materiálem bavlna (vlákno se získává ze semen bavlníku), dále len (jádra stonků lnu přadného) a např. tolik opomíjeným konopím, jehož vlákna jsou zároveň dlouhá i pevná (stonky konopí setého) a zároveň se dají zpracovat na příjemnou textilii. Méně používaná vlákna jsou např. vlákna kokosová (tajně sním o kokosové matraci), juta či ramie.

Živočišná vlákna získávaná ze srsti můžeme demonstrovat na vlně. Ovce se holí a jejich srst prochází dlouhým procesem mechanického čištění a technologií zdokonalujících její vlastnosti. Srst se využívá i z koz, pokud máte doma velkého chlupatého línajícího psa, směle do práce. Hedvábí se získává z kokonů bource morušového. Larvy se umrtví párou a jejich kokůnek se rozmotá a zpracuje.

Další vlákna můžeme získat z minerálů, příkladem je nehořlavý azbest.

Umělá vlákna vznikají polymerací a dělíme je též na dvě skupiny, a to na materiály z přírodních (viskóza) a materiály z umělých polymerů (polyester).  Tady už nastupuje chemie a začíná vznikat mj. pružnost.

Nejpružnějším materiálem je elastan (známý též pod obchodní značkou Lycra), který se pouze přidává do směsí. Vyniká vlastností, díky které se může až čtiřicetinásobně natáhnout a pak vrátit do původního stavu. Proto i směs, která obsahuje 98% bavlny a pouze 2% elastanu, bude i v tkané formě pružná (pozor, existuje i pružná 100% bavlna - jde však o pleteninu neboli úplet, tkanina z bavlny je však velmi pevná).

Často používané oděvní materiály jsou polyamid nebo polyester. 

Vlastnosti a rozdíly

Jak jsem již uvedla, bavlna má pevná vlákna. Nepruží a mají tendenci se mačkat a srážet, snesou vysoké teploty a díky svému tvaru jsou prodyšná a dobře sají pot a vodu. Při hoření (docela užitečná věc, když potřebujete zjistit, jaký původ má neznámý materiál, který držíte v ruce) se víceméně chová jako papír - obsahuje bezmála 90% celulózy. Používá se na dětské oblečení, spodní prádlo, lůžkoviny, letní oděvy - prostě všude tam, kde je třeba pohodlný a nedráždivý materiál. Lze opracovat do tzv. režné podoby, kde se vlákna ponechají hrubší (použití na různé technické účely, ale i módní prvek), oproti tomu se s ní setkáme na nejjemnějších dětských dupačkách.

Len je zvláštní tím, že v létě chladí. Má již trošku menší nasákavost než bavlna, ale vzdušnost má výbornou. Hodně se mačká - není vůbec pružný a dobře snáší vysoké teploty.  Díky tomu se stejně jako bavlna využívá i tam, kde je nutné praní na 100°. Musíme ale také počítat se značnou srážlivostí.  Spalovací zkouška probíhá podobně jako u bavlny (opět díky vysokému obsahu celulózy). Chcete-li se toho více dozvědět o zpracování lněných vláken, doporučuji pohádku Krteček a kalhotky;)

Vlna se vyznačuje svou dokonalou vlastností udržet teplo. Pod mikroskopem můžeme vidět její zajímavou strukturu - vlákno se skládá z nálevkovitých šupinek a díky tomu udrží vzduch, který se zahřívá. Zároveň je však ceněna pro svou prodyšnost. Nesnese vysokou teplotu a vlhkost - při jejich působení se šupinky zaklesnou do sebe. Tento proces se využívá záměrně jako plstnatění. Při spalovací zkoušce cítíme rohovinu (stejný pach, který vzniká např. při pilování nehtů), když oddálíme plamen, vlákno přestane hořet. Do tkanin se využívá jako součást směsí na oblekoviny, kabáty atp.

Hedvábí, jak již bylo řečeno, se získává ze zámotků bource morušového. Jde o výměšek snovacích žláz housenky tohoto motýla. Hedvábí má dobrou navlhavost, je prodyšné, snáší vyšší teploty než třeba vlna. Při spalování je cítit po spáleném bílku. Pro své nesnadné získávání a jeho nedostatek je drahé a používá se na nejluxusnější společenské materiály, kravaty, halenky, brokáty, košiloviny.

Přejděme nyní k materiálům, které vznikají polymerací. Když jste si četli o vlastnostech přírodních materiálů, jistě jste si všimli jedné neustále se opakující, tou myslím prodyšnost. Přírodní vlákna mají svou strukruru, díky které dokáže vzduch proudit lehce skrze tkaninu nebo úplet. Umělá vlákna jsou hladká, což je dáno způsobem výroby - pokud nejsou směsované s přírodními vlákny, tak se v nich rozhodně zapotíte. Zároveň mají nízkou nasákavost, což má sice výhodu při potřebě rychlého usušení oděvu, nicméně vlhkost vzniklou potem neodvedou.

 Viskóza vzniká z přírodních polymerů, přesněji ze dřeva. To se rozpustí a roztok se po uzrání zvlákňuje. To je základ procesu výroby tzv. viskózového hedvábí (hedvábím nyní myslíme vlákna s neomezenou délkou, oproti němu stojí střiž, což jsou vlákna krácená na délku vláken vlny, bavlny - vyrábí se podle účelu dalšího použití). Viskóza se používá třeba na podšívky, ale čistě viskózovou tkaninu již dnes dohledáte málo (nemá tak dobré vlastnosti jako jiné materiály), požívá se hodně spíš při směsování.

Nezmiňovala jsem acetátová vlákna (též připravovaná z přírodních polymerů). Vlastnostmi se tato vlákna přibližují vláknům přírodního hedvábí, proto se používají jako levnější náhražka (acetátové hedvábí), nebo se směsují.

Polyamid (a tím překročíme k výrobě z umělých polymerů) je vlákno hojně užívané pro výrobu dámských punčoch (dále se využívá pro výrobu umělých kožešin a různé elastické výrobky). Vzniká tak, že se polyamidový tavenina protlačuje tryskami, následně se chladí a stříhá na krátké úseky, které se dále rozvlákňují. Polyamidová vlákna jsou tavitelná (při hoření odkapávají), snadno se zapalují. Obchodní názvy: Chemlon, Silon, Dederon, Kapron, Nylon, Perlon atd.

Polyesterová vlákna mají nejlepší kombinaci vlastností jak chemických, tak fyzikálních. Vznikají opět z taveniny, z ní se získávají vlákna, kterým se dalším procesem výroby přidávají potřebné vlastnosti. Vlákna jsou stálá, odolná proti chemikáliím, mají sklony k tvorbě elektrostatického náboje. Vlákna se v plameni taví a zapáchají. Polyester je v dnešní době snad nejpoužívanějším vláknem, a to jak do směsovek, tak samostantně, kdysi známým pod obchodním názvem Tesil (dále pak Slotera, Diolen, Crimplen..).

Shrnutí

Nyní jsem Vám vysvětlila, odkud pochází různá nejprodávanější vlákna. O přírodních vláknech jsem psala z hlavy, u umělých jsem si vzala na pomoc knihu Oděvní materiály (B. Bohanesová a kolektiv, SNTL 1988). Zde jsem také našla přehled původu vláken, který uvádím pro snadnější orientaci:

Přírodní vlákna:

Rostlinná (celulózová) - ze semen (bavlna, kapok); ze stonků (len, konopí, juta, ramie); z listů (sisal, manilské konopí, novozélandský len); z plodů (kokos)

Živočišná (proteinová) - ze srsti obratlovců (vlna ovčí, velbloudí srst, kozí srst, kašmír, králičí srst, koňské žíně); ze sekretu hmyzu (přírodní hedvábí, plané hedvábí)

Anorganická (azbest)

Chemická vlákna:

Z přírodních polymerů - celulózová (viskózová, měďnatá); z derivátů celulózy (acetátová); bílkovinná

Ze syntetických polymerů (polyesterová, polyamidová, polyakrilonitrilová, polypropylenová, polyvinylchloridová, polyvinylalkoholová, polyuretanová, polystyrenová, polyethylenová)

Nepolymerní (kovová, minerální, uhlíková)

Vzhledem ke stáří knihy můžeme počítat s tím, že se dnes již používá více vláken, od používání některých uvedených se již mohlo upustit.

Vybíráme

Existuje hodně úprav, které se provádějí na hotových tkaninách pro dosažení určitých vlastností (nesrážlivá, protižmolková atd.). V obchodě se asi opravdu nedozvíme, jestli a jaké úpravy daná textilie nese. Obecně však můžu ze zkušenosti říci, s čím mám špatné zkušenosti.

Vyhněte se zejména: kazovým materiálům (nepravidelnost v tkanině či pletenině, mechanické poškození...), velmi levnému přírodnímu hedvábí (vlákna se mohou polámat), materiálům, které od pohledu působí nestálým dojmem (pružná směsová tkanina a pletenina, jež se po natažení těžko vrací do původního stavu - již oděv na ramínku může působit vytahaným dojmem), materiálům "přehnaně syntetickým" (i umělá vlákna se dají zpracovat tak, že je textilie na omak příjemná), materiálům s nestejnoměrnou tloušťkou (v případě, že to nevypadá jako záměr), směsím, na kterých je jakoby "něco podezřelého" (např. džínovina - denim nebo manžestr. Tyto materiály by měly být bavlněné, pevné a silné. Pokud je přimíchána syntetická složka slibující pružnost, zároveň je materiál tenký, lehký, řidčeji tkaný a podezřele levný, tak se Vám kalhoty roztrhnou při první příležitosti nebo se prošoupou na vnitřní straně stehen; ponožky nebo tričko si nejlépe vybereme tak, ža na nich bude psán údaj o vysokém procentu bavlny - buďto 100%, nebo kolem 95%, zbytek by měl tvořit elastan, materiál bude na omak zároveň pružný i pevný).

Vybíráme materiály, které jsou příjemné na omak, jsou složeny z takových vláken, které mají vhodné vlastnosti pro naše požadavky (a tomu odpovídají i požadavky na údržbu), vyhýbáme se obchodům, ze kterých máme pocit, že prodávají pouze název značky (oblíbená Terranova), nebo obchodům, kterým jde pouze o nalákání na nízkou cenu (Vše za 39,- atp.). I v těchto obchodech můžeme narazit na kvalitnější materíál, bohužel spíš náhodou.

Setkala jsem se již i s nepravdivými údaji. Na spodním prádle bylo uvedeno 100% bavlna, když jsem však pleteninu natáhla, tak se začaly vedle přírodních vláken viditelně rýsovat lesklá umělá vlákna. Ty by ve směsovém materiálu něměly být na pohled patrné. Ve správné směsi byste od sebe teoreticky neměli rozpoznat jednotlivé druhy vláken, bavlněná tkanina s elastanem by měla vypadat jako bavlněná tkanina, která je zároveň pružná, ne jako tkanina, to které je umělé vlákno přitkáno - to je překročení technologických zásad a projeví se na trvanlivosti materiálu.

Téma oděvních materiálů je velmi rozsáhlé, snažila jsem se napsat takové informace, které Vám pomohou při výběru. Pokud budete chodit, koukat, osahávat, číst složení a nekoupíte si první věc na kterou narazíte, jen protože má líbivý vzor, tak se brzy naučíte rozeznávat kvalitu. Pro neúspěšné: i pro znalce je kolikrát těžké určit, zda-li materiál splní očekávání nebo ne. Na trhu je velmi rozsáhlý sortiment nejrůznějších výrobků. Nebojte se věci reklamovat, od toho systém reklamací je:)